Historie

Všechny druhy upíru v průběhu dějin.

Upíři, krvesajové, vampires… Mají mnohá jména, závislá na původu, ale co mají všichni společného, je původ. V dávných dobách pátral Alexandr Korvín po tajemství věčného života… …a uspěl. Jenže věčný život není zadarmo. Cena, kterou musí tvorové tvého druhu platit, je někdy příliš vysoká. Stříbro je ti nebezpečné, ale to není nic v porovnání s tím, když ti hrdlo sevře Hlad. A jako by to nestačilo, jako by odpor společnosti k vám nebyl dostatečně velký, váš Tvůrce založil kastu bojovníků, která často stojí mezi vašimi zájmy a prostými lidmi – lovce.

Upíři jsou houževnatí a rychlí, v boji jsou nebezpečnými soupeři. Nedosahují sice takové síly, jako proměnění vlkodlaci, ale i tak jsou oproti lidem znatelně silnější. Jsou velmi inteligentní a v kombinaci s neochvějnou chladnokrevností jsou velmi nebezpečnými soupeři. Upíři vyznávají dvě odlišné cesty učení, Cestu Krve a Cestu Noci. Rekruti Cesty Krve se zdokonalují v boji a jsou ještě nebezpečnějšími soupeři. Následníci Cesty Noci zasvěcují svůj život temným kouzlům a rituálům, která si co do nebezpečnosti nezadají s po zuby ozbrojenými bojovníky Krve. Cesty však není možno kombinovat, každá z nich staví na příliš odlišném principu, takže ti, kdo se pokusili vydat se po obou cestách, nakonec skončili úplně bezmocní.

Protože není radno lpít pouze na starých tradicích, upíři běžně používají moderní technologie. V kombinaci s dlouhověkostí a chladnokrevností jsou tak ještě nebezpečnější. Upíři jsou na technologiích o to závislejší, že moderní doba neumožňuje plné využití jejich speciálních dovedností, aby neprozradili svoji pravou podstatu lidem..

Vampíři..nebo taky upíři.Někdo se jich bojí, jiní je obdivují a jiní jimi jsou.Ale kdo to vlastně ten upír je?
Nejen Slované, ale už i staří Keltové a jiné národy měli své příběhy a pověsti o upírech. Nejznámější připodobení upíra je neživá bytost vysávající krev z živých smrtelníků.

Některé mýty rozdělují upíry na dva druhy. Jedni jsou upíři, který ani upírem být nechtěli, ale jelikož je jiný upír kousl (pil jejich krev) upír se z nich stane.

No a druzý upíři dobrovolní. Ti stojí na vývojovém žebříčku podstatně výše než lidé.
Upír oproti lidem nesnese denní světlo, protože sluneční paprsky ho mohou zabít, ale někde se uvádí, že existuje prsten (sluneční prsten) a ten, když si upír navlékne a nosí ho, může klidně na slunce a nic se mu nestane.

Den tráví upír ve svém hrobu či kobce. V okamžiku kdy zapadá poslední paprsek slunce, vychází na lov lidí, neboť potřebuje zahnat svůj hlad, teda spíš žízen. Je taky možné že jednorázové kousnutí nemusí nakazit oběť vampyrismem - to by se totiž celé lidstvo proměnilo v upíry.Jak se pozná upír?No především je velmi bledý ve tváři, má výrazně větší špičáky,když vidí krev uvádí ho to v nepříčetnost,apod..

Jak takového upíra zahnat?Cibulí, česnekem, stříbrem, vytvořením kruhu z hostií, nebo z květů divokých růží okolo rakve, svěcenou vodou, křížem třeba ze dřeva nebo slunečním paprskem.

Jak zničit upíra:

-Probodnout mu srdce (dřevěným nebo železným, nebo také posvěceným kůlem)- Najít jeho tělo (když spí), useknout mu hlavu a tu pak i s tělem spálit.- Slunečním světlem.

- Zatlouct ho pořádně do rakve a nechat ho tam "vyhladovět"

- Zabít jeho "otce" (Upírův otec tj. upír, který z něj upíra udělal)

Dnešní upíři

Takhle nějak dle mých slov vypadali upíři dříve, ale dnešní upíři vypadají jinak.
Ba nemusíte o nich vůbec vědět, že upíry jsou a oni to také nemusí vědět.
Takovýto "dnešní" upíři místo pití litrů lidské krve mohou mít v oblibě třeba jen pojídání krvavých bifteků, pití zvířecí (třeba husí) krve apod.

Špičáky můžou mít jen o nepatrný kousíček větší než ostatní zuby, většinou jsou o trochu bledší než ostatní, neradi se opalují nebo vystavují sluníčku, cítí se osláblý a malátní dokud se alespon trochu nenapijí krve (třeba i své), můžou se jim zdát sny o jejich minulých životech, ve dne jsou unavení a v noci naopak teprve ožívají.


Převzato od Äsëinë též z klubu AvalonRider

Jeden z nejstarších písemných popisů řádění upíra podává islandská Sága o Eriku Rudém ze 13. století, zachycující historii osídlování Grónska křesťanskými Vikingy (kolem roku 1000). Příběh epizody, která se odehrává během severské zimy, vypráví, jak po náhlé smrti jednoho neoblíbeného muže začnou podivně umírat i další členové jeho komunity (včetně Erikova syna Thorsteina, který osazenstvo odloučené usedlosti vedl). Někteří z mrtvých (i už pohřbených) pak se pak znovu objevují a snaží se setkat se svými blízkými, čímž jim také způsobují smrt. Potíže s (ne)mrtvými se vyřeší až exhumací těl zemřelých a jejich opětovným uložením v blízkosti kostela a za doprovodu křesťanských rituálů - s výjimkou těla prvního zemřelého, který je jakožto upír spálen.

Další zmínky o upírech (respektive o pohanských zvyklostech) přináší staroruské křesťanské spisy z 11. až 13. století.

Nejznámější upír Drákula souvisí se skutečnou historickou osobností krutého knížete Vlada Ţepeşe jen volně. Ze skutečných legend mají k vampirismu blíže ty o neméně známé slovenské hraběnce Alžbětě Báthoryové (1560 – 1614) alias Čachtické paní , dokonce je možné, že právě ona inspirovala Stokerova Draculu.

Roku 1725 v Rakousko-Uhersku zemřel Peter Plogojowitz. Následovala série náhlých úmrtí, která vedla k podezření z vampirismu. Peter byl exhumován, prozkoumán, bylo shledáno, že má příznaky vampirismu a poté mu bylo probodeno srdce kůlem a byl spálen. Případ byl poměrně dobře dokumentován, zpráva o něm byla překládána a šířena a byla následována dalšími případy. Hysterii ukončila Marie Terezie, když nechala svého osobního lékaře případy vyšetřit a po jeho závěru že upíři neexistují vydala zákon zakazující otevírání hrobů a zhanobování těl.

Upíra není možné zabít normálním způsobem, ať už díky jeho regeneračním schopnostem nebo jakési přízračnosti. Někdy dokonce upíry mohou zabíjet zase jen upíři nebo vlkodlaci, a nemohou ani spáchat sebevraždu. Mezi obvyklé prostředky, jak je zabít, oslabit či zastavit, patří:

Sluneční světlo - někdy stačí jakékoliv silné světlo, jindy je zapotřebí UV složka, někdy skutečně pouze světlo sluneční
Dřevěný kůl do srdce - někdy je zapotřebí určitý druh dřeva (tisové, osikové či dubové), a jak poznamenal jeden upír v komedii Káčula: umakart nefunguje.
Stříbro - zvlášť pokud je autor plete dohromady s lykantropy
Useknutí hlavy
Tekoucí voda - nemohou přejít přes vodní tok, a pokud musí přes moře, tak cestují ve spánku v rakvích a nejlépe letadlem
Náboženské symboly:
Kříž - nemohou se na něj dívat, na holé kůži je pálí
Svěcená voda - pálí je na kůži
Hostie - nemohou kolem ní projít a pálí je
Svěcené zbraně - pokud jim obyčejné zbraně neublíží, svěcené je zraňují jako člověka nebo hůř
Česnek - nemohou kolem něj projít
Snítka plané růže - položí-li se jim na rakev, nemohou z ní ven

Velké kameny položené na rakev jim znemožní dostat se z ní, stejně funguje i zalít hrob betonem (jak to je u skutečné osoby Beli Lugosiho)
Žádný z uvedených prostředků ovšem není „spolehlivý“, tedy nefunguje v každém literárním díle. V některých je dokonce řečeno, že tyto pověry rozšířili sami upíři, aby se lidé cítili v bezpečí a oni měli volnou ruku. Sám Bram Stoker pak bývá označován za upíra.

Po smrti se upír rozpadne na prach. Podle některých pramenů není ani pak zcela zničen – stačí, aby se tento prach dostal do styku s krví a upír se okamžitě regeneruje. V komedii Káčula je pro regeneraci zapotřebí speciální rituál, ale kromě krve zafungoval i kečup… Pro úplné zničení může pomoci prach rozprášit, nejlépe do tekoucí vody.

Vlad Dracula - psychopat nebo hrdina?

Kto bol skutočný Vlad Dracula? Hrdina, psychopat alebo človek, ktorý si šiel za svojim cielom? A ked poviem, že cez mŕtvoly, tak to určite nebude nadnesené.



Lidé se od nepaměti něčeho bojí, většinou toho, co neznají a neumí si vysvětlit. V minulosti hlavně nevzdělaní lidé hledali ve všem nadpřirozeno. A dnes? Ze strachu je dobrý byznys. Točí se stovky kilometrů výborných hororů až po ty nejhorší škváry. I tento žánr má svou klasiku - Tanz Der Taufen (Evil Dead), Nightmares, Howling, The Burning...
A všemu vévodí filmy o upírech. Námět Draculy byl zpracován snad již stokrát. Často v neuvěřitelně v klišovitém zpracování. Bela Lugosi, Christopher Lee a Gary Oldman jsou ti nejlepší filmoví upíři všech dob.

Kde se ale vzali tihle hrdinové noci, které provází kvílení vlků, mlha a strach? Zmínka o nich už je od dávného věku. Jsou nalézány hroby, kdy pohřbeným byla před uložením do rakve useknuta hlava, ú;sta naplněna kameny, těla proklána ztrouchnivělými kůly. Proč?

Částečně lze tyto jevy vysvětlit lidskou nevzdělaností. Jsou lidé, kteří upadají do těžkého transu - bezvědomí, které se podobá smrti. Tito lidé byli pohřbeni často zaživa a když v hrobce procitli, pokoušeli se dostat ven. Z hřbitova se ozývaly rány, jak bojovali o cestu za sluncem, za svobodou. Většinou marně. Když se hrobka otevřela pro dalšího nebožtíka, ležely pozůstatky u dveří, od kterých tento nedobrovolný vězeň čekal vykoupení.

Vesničané nechápali, jak mohl mrtvý vstát a připisovali to posmrtnému životu (lékařská věda byla tehdy na bodě nula, ostatně ani dnes není vůbec nic známo, jak to vypadá za "řekou Styx"). Aby uchránili sebe, znemožnovali mrtvým tímto způsobem návrat. Proč ale jsou nacházeny celé vymřelé vesnice, kde všechny pozůstatky nesou známky této exhumace?
Necháme teď dohadů, byly jsou a budou věci mezi Nebem a Zemí. Vampýr - upír, ohromný netopýr, který létá za noci a pije krev, aby žil. Někde v tropických pralesích žijí obrovští netopýři (je jich pár stovek druhů), kteří se takto chovají.
V noci přilétávají v ohromných hejnech do dobytčích ohrad, kde parazitují na dobytku. Ten je ráno nalezen vysílen a slabší kusy i bez známek života. Ale že by bral lidskou podobu? Kde vznikla tato pohádka, kterou se straší dospělí lidé a je to opravdu jen pohádka?

Literární otec všech upírů je spisovatel Bram Stoker s románem Dracula. Zastavme se maličko u této knihy, než se budeme věnovat hlavní postavě – samotnému vládci Temnot, jeho jasnosti hraběti Draculovi. Bram Stoker už nic tak dobrého nenapsal. Kniha je psaná formou deníku - je to opravdový deník, stal se tento děj, nebo jeho část někdy a někomu?
Není bez zajímavostí, že deník dokonale přesně uvádí dny, kdy byl úplněk. Diktoval mu knihu někdo, kdo toto zažil? Opsal něčí deník, který se mu dostal do rukou? Postava Draculy je opravdová a jeho legenda i díky Bramu Stokerovi a F.Coppolovi nesmrtelná.

Vlad Tepes – opravdový Dracula. Mluvme teď o tom opravdovém Drákulovi z masa a kostí. Pojďme opět na toulku do stínů minulosti. Začneme u jeho otce. Opravdový Dracula byl princ, který žil ve Wallachii, jménem Vlad Draculea. Narodil se v roce 1431 v Transylvánském městě Sighisoarav v Rumunsku (německy Schassburg). Toto město leží asi 40 mil od Bristita.

Jeho dům je označen deskou, která říká, že Dracula zde žil v letech 1431 - 1435. Jeho matka, princezna Cneajna, pochází z dynastie Musatin z Moldávie. Vzdělává malého Draculu pomocí svých pannen. Otec Draculy měl milenku Caltunu, s kterou má taky syna Vlada. Ta odchází do kláštera, kde přijímá jméno Eupráxia.

Tento bratr Vlada byl později znám jako Vlad - mnich. Otec Vlad Dracula byl autoritou každého německého města v tomto regionu. Byl slavný Turkobijec, který ubránil celý Balkán před vpádem a masakrem Půlměsíce.
Za jeho činy mu patřilo uznání i římského krále Zikmunda Lucemburského. Jeho vliv sílil v roce 1431, kdy se stává princem Wallachie a zakládá Řád draka - tajné vojenské a náboženské bratrství, které má chránit katolictví před kacíři vytvořenými Zikmundem.

Dalším cílem Řádu je postavit ohromnou armádu Křižáků na obranu proti Turkům, kteří obléhají Balkánský poloostrov. Vlad se v politice angažoval tím způsobem, že všechny významné politiky ohnul a zavázal ke svému velkému nepříteli sultánu Muradovi II.
Byl rozporuplný a často stál po jeho boku v krutých bojích proti svému vlastnímu lidu. Sultán mu pro jeho zradu nikdy nevěřil a nachystal na něj a jeho syny léčku. Vlad je obviněn ze zrady a aby mohl zůstat živ, musí opustit své dva syny (narodil se mu mezi tím další syn Rado), kteří museli zůstat ve vězení sultána v roce 1442.

A teď víc o Draculovi synovi. Tři roky vězení zanechaly na jeho charakteru víc než hluboké stopy. Drácula se už nebál lidské přirozenosti, přestal se bát smrti. Pochopil, že jeho otec se zapletl do intrik, pochopil, že může kdykoliv zemřít a že politika je nečistá, morálka neexistuje. Naučil se turecky a šel pro potěšení sultána do harému.
Jeho spoluzajatci říkali, že se stává brutálním, mstivým a zrádným. Vlad zakotvil do svého života 2 důležité body. Určil si směr, kterým chtěl jít a nikdy nikomu nevěřit. Pohrdal bratrem, který byl slaboch a byl zcela pod vlivem Turků a stává se i spojencem Murada II. Životní filozofie se Vladovi potvrzuje, když umírá roku 1447 jeho otec zrazen Joaem Huniadym a Draculuv bratr nejprve oslepl a pak uhořel zaživa.

To byly události, které ho natolik ovlivnily, že roku 1448 prchá z paláce. Přebírá trůn ve Wallachii, odchází do Moldávie a vládne s princem Bogdadem, jehož syn Estavo je jeho bratrancem. Dracula byl v exilu do roku 1451 dokud nebyl Bogdam brutálně zavražděn. Vrací se zpět do Transylvánie a stává se z něho nesmiřitelný nepřítel Půlměsíčního králoství a vlastně všeho živého.

V Transylvánii poznává Hunyadinu, který se stává jeho velikým učitelem a rádcem v boji proti Turkům. Zná všechny jejich válečné lsti a pasti, kterým ho naučí. Dracula šel od vítězství k vítězství a nechává za sebou zpustošenou a mrtvou zem. Legenda praví, že u města Brasov nechal všechny zajaté napíchnout za živa na kůly, kde pomalu na slunci vykrváceli.
Sám měl postaven stůl mezi těmito morbidními sloupy, kde jedl a pil. Celé okolí zamořil nesnesitelný zápach z tisíců rozkládajících se mrtvol. Nechal si ke stolu pozvat návštěvu. Pokud tato návštěva projevila nad zápachem slabost, Dracula jí nemilosrdně nechal narazit na kůl.



Pokaždé pravil, že jen tak zůstane návštěva déle, aby si zvykla na smrad. Není divu, že byl neustále celý od krve a zde je asi vznik legendy, že pil krev. Nikdo už nezjistí, kolik Dracula umučil a nabodl na kůl lidí, ale statistiky této doby říkají, že Vlad zabil více jak 20 000 mužů, žen a dětí. To znamená víc, než padlo ve slavné Bartolomějské noci v Paříži o století později, kdy Kateřina Medicejská zmasakrovala protestanty. Kníže Temnot umírá roku 1476 za dodnes nevysvětlených okolnosti, snad zrazen v bitvě někým z vlastních řad.

V Rumunsku ale dodnes Draculu pokládají za národního hrdinu za jeho podporu proti německým, tureckým a ruským tradicím a utlačovatelům. Ve Wallachii je Vlad opěvován v mnoha písních. Hlavně ve vesnici pod jeho restaurovaným hradem, který je tu jako turistická senzace. Jsou hrdí na jeho činy, ačkoliv se nikdy nestaral o způsob, jakým bojuje...
Historikové snad jěště ani dnes nemají zcela jasno, kdo byl Vlad – hrdina, psychopat, člověk, který šel za svým? Jedno snad se mu upřít nedá, láska k rodné zemi. A tak díky otevřenému konci jsem se i já postavil na jeho stranu a vidim v něm Osobnost a díky němu a pro něj jsem si zamiloval Transylvanii – vždyť On pro mne Transylvánie a Transylvánie je On, díky jemu miluju siuletu majestátného hradu Poenari a při pohledu na ni mi vždy naskakuje husí kůže….

www.deti-noci.cz